Vím, že se říká, že krása cestování v obytňáku spočívá ve svobodě a nezávislosti, v toulání se od místa k místu, z hor k moři, bez hranic. Ale někdy na vás může přijít usedlá nálada a chcete se upíchnout někde na delší dobu. I tak má obytňák svoje výhody. Tak především jste ve svým. Oproti stanu se tu cítíte jako v pokoji, pevné stěny, vlastní WC a sprcha. Ale stále jste vlastně v přírodě, snídat můžete venku nebo uvnitř a většinou si vybíráte místo kdy budete mít krásný výhled, který se vám v hotelu nemusí vždy namanout. Takhle podobně jsem strávil jednu ze svých dovolených.
Ona je vlastně Itálie na cestování obytným vozem úplně ideální. Najdete tu opravdu úplně všechno a pro každého. A oblast Lago di Garda je zase něčím jiná. Severní oblast se od jižní hodně liší. Zatímco na severu udává ráz krajiny alpský tón, na jihu je krajina rovinatá a v létě dokáže být hodně rozpálená. Sestupující alpský ledovec před značnou dobou vyryl v horách brázdu, na jejímž konci se nachází ledovcové jezero. Cestou ovšem ledovec zem příkladně nasytil minerály. Ale popořadě.
Protože jsem cestu k jezeru už znal, a nebyl jsem ještě žádný mazák, co se řízení obytného auta týče, měl jsem trochu strach z místních stoupání silničkami, drobnými kruhovými objezdy a větvovím podél cest. Cesta na sever Itálie je stále stejná. Praha, Rozvadov, Mnichov, Brenner…. Pak pokračujete dále na jih. Za městem Rovereto se ale už připravte. Budete sjíždět vpravo, pojedete pár kilometrů bočním údolím, vystoupáte k vesnici Nago, odkud už jezero uvidíte. Nemějte strach jako já, i se sedmimetrovým obytňákem se v pohodě vytočíte v každé serpentině, na každém kruhovém objezdu. Čeká vás posledních pár kilometrů do cíle. Záleží úplně na vás, jaké městečko si vyberete. Jestli Malcesine s hradem a lanovkou na vrcholek Monte Baldo, nebo Limone, kde vás budou udivovat všudypřítomné citronovníky. Riva del Garda jako správní středisko oblasti s krásným náměstím, přilehlým parkem a nábřežím. My jsme si zvolili Torbole.
Malé městečko na břehu jezera, kemp přímo u jezera. Lokalita spíše pro aktivnější cestovatele. Kemp Bellavista je dostatečně vybaven. Veškeré servisní vybavení pro karavan, odpadní nádrže, čistá voda, připojení k elektřině. Malý krámek, kavárnička. Na blízké pláži si můžete půjčit paddleboard, kajak, windsurfing. Pokud budete mít zájem, tak vás na všem i naučí. Pokud jste už zkušený surfař jistě to tam znáte. Podmínky jsou tady opravdu luxusní. No anebo taky můžete jen ležet u vody a chytat bronz. Samozřejmě si sebou můžete vzít kola a vyrážet na výlety s celou rodinkou. V okolí je totiž množství tras všech obtížností. Můžete třeba vyrazit na sever do městečka Arco, které je Mekkou horolezců. Cesta vede podél stejnojmenné říčky, sady, kde pěstují jablka, švestky, ale i kiwi. Když to na vás bude moc, zastavte a osvěžte si nožky ve vodě. V Arku stojí mimo jiné za vidění památník československým legionářům, kteří se na konci války zúčastnili bojů proti Rakousko-Uhersku na straně Itálie (já vím, zamotaný). Nebo kopírovat příjezdovou cestu, překonat kopeček u městečka Nago a sjet do údolí, kde po pár kilometrech narazíte na pravé straně na obchod s místními produkty – ovoce, zelenina, víno, sýry. Ale klidně jeďte až do Rovereta, kde je krásný hrad a pevnost. Pro ty náročnější můžu doporučit vrchařskou etapu k Lago di Ledro. Odměnou bude koupání v ledové vodě, výborná pizza a jedno historické překvapení. Ale o tom až nakonec. Ale zpátky si odpočinete, dolů to je z kopce. Když vás ale akce a týrání těla moc neláká, můžete města, o kterých jsem mluvil výše, navštívit lodí. Trajekty jezdí pravidelně do všech měst na břehu. Nastoupíte buď přímo v Torbole nebo v Rivě, kam dojdete pohodlně pěšky. Ale připravte se, že návštěva jednoho města vám zabere určitě půl dne. Hlavně nikam nespěchejte.
Jo, úplně bych zapomněl na tu závěrečnou zajímavost. Když se tedy nějak dostanete k jezeru Ledro, ať na kole, nebo autobusem, a budete pozorní, určitě vás překvapí jméno jedné z celkem velkých ulic v Pieve di Ledro – Via Příbram. Ano, nebude vás šálit zrak. Za první světové války zde zuřily celkem kruté bitvy. Obyvatelstvo bylo evakuováno a ani sami nevěděli, kde se ocitnou. Někteří z nich tak válku strávili v relativním klidu v Příbrami. Jiní třeba v Pticích u Prahy.
