Velikonoce mají být svátky jara. Bohužel u nás to tak letos nevypadalo. Nicméně zase nám poskytují dva volné dny. Velký pátek a Velikonoční pondělí. Suma sumárum čtyři volné dny a když vyjedete už ve čtvrtek, tak pošetříte další vzácné hodinky. No a to už je skoro víkend. A jak jsem říkal, počasí nebude stát za nic, tak nás to táhne na jih. Na Chorvatsko nebo Toskánsko to je daleko, ale Jižní Tyrolsko se dá :-). Tahle část zeměkoule je strašně zajímavá. V zimě se dá popsat jako rakouské skiareály s italskou kuchyní. V létě jako italské podnebí s germánským pořádkem. Ale taky je to oblast mnoha otázek? Máte mluvit německy nebo italsky? K jídlu si dáte sýr a špek nebo pastu a pizzu? Mimochodem obě varianty jsou vynikající? Chcete polehávat u jezera nebo zdolávat horské vrcholky a třeba pomocí ferát, kterých je tu nepočítaně? Tak to jedem vyzkoušet. Vyrazili jsme už ve čtvrtek, ale věděli jsme, že nechceme celou cestu ujet. Zvolili jsme tudíž přespání na divoko, ale legálně. Když pojedete přes Rozvadov, na dálniční křižovatce sjedete na A93 a budete pokračovat pár kilometrů, dojedete k odbočce na Naaburg. Odbočíte do města a jakmile přejedete řeku Naab, tak odbočíte doleva a po cca 300 metrech dorazíte na štěrkový oficiální stellplatz hned u řeky. Není zasíťován, ale to je vám v obytňáku jedno. Zastavíte, uvaříte, najíte se s výhledem na řeku a jdete spát. Ráno směr Mnichov, Rosenheim, Innsbruck, Brenner a jste v Itálii. První zastávku jsme ze studijních důvodů měli v Brixenu. Tady celkem snadno najdete dům Karla Havlíčka Borovského. Leží na via Karel Havlíček 🙂 . Aspoň za prohlídnutí stojí restaurace U Slona, kde náš velikán zprvu bydlel a následně si odtud nechal donášet obědy a večeře. Dneska je to luxusní michelinská restaurace. Dál pokračujeme na jih do Bolzana. Tohle město stojí za vidění. Na úpatí hor, při břehu řeky Adige leží městečko se spousty restaurací, trhy a hlavně archeologickým muzeem. Tam najdete asi nejslavnější alpskou mumii – Ötziho. Víc vám neřeknu, musí se vidět. Je to dechberoucí. I pro děti. Pár kilometrů jižně od Bolzana je severní konec Strada del Vino, či chcete-li Weinstrasse. To už je čas na zakotvení. Asi bych doporučil rezervovat kempy předem, protože jsem měl celkem problém. Všechno bylo plné. K našemu štěstí jsme našli místo u penzionu Santlhof. To byla opravdu nádhera. Asi 300 metrů nad údolím na jeho západní straně, nad městečkem Kurtatsch leží vinařství Santlhof. Stání obytňáků je přímo za restaurací, zadek auta máte dva metry od vinice, připojíte se na elektřinu, vodu nanosíte z vodovodu, záchody čisté. Restauraci máme přímo u nosu i s terasou. Takže zatímco v Čechách prší a sněží, sedíme na terásce a popíjíme místní chardonnay. Majitel sympaťák a restaurace, ač se nezdá, oceněna cenami Osteria d‘Italia, Gambero rosso nebo Falstaff. Musíte vidět. Další den by byla škoda neprozkoumat dary přírody. Jak jsem říkal, jste na weinstrasse. Takže průzkum místních vinařství. Tohle by bylo asi na brožurku, ale ať si najde každý sám, co chce. Ráno jsme teda zaplatili, koupili testovací lahve a vyrazili na průzkum. První zastávka na jižním konci weinstrasse, asi 10 km od posledního spánku. Městečko Margreid a vinař Alois Lageder. Když nevíte, co ji koupit, tak za 10 éček řízená degustace (vyplatí se). Lehký oběd a vyrážíme dál. Na kraji městečka Tramin je podniková prodejna Cantina Tramin. A opravdu opravdu široký výběr za lidovku. Možná i degustace. Byla sobota a už jsme se chtěli štelovat zpět. Vraceli jsme se cestou přes Bolzano a Merano do údolí Adige. Za městem Naturs musíte zastavit u vesnice Juval. Parkoviště s kavárnou a prodejnou, kterou vynecháme a pokračujeme do vrchu k hradu Juval, kde je muzeum tibetského umění a obrazů hor zřízené Reinholdem Messnerem. Cestou minete vinařství Unterortl, tak se nezapomeňte zastavit a koupit výbornou milerku. Po náročném dni končíme v městečku Prato allo Stelvio. Tady najdete dva výborný kempy s veškerým luxusem. My navíc měli i výhled na zasněžené vrcholky Ortler gruppe včetně Passo Stelvio. V neděli ráno pokračujeme stále na sever přes Reschenpass s ikonickou zatopenou strážní věží dál do Rakouska. Čistě ze zvědavosti jsme okolo poledního navštívili Samnaun. To je takové švýcarské Livigno, bezcelní zóna, lanovka, sjezdovky. Ceny v restauracích ovšem odpovídají faktu, že jste ve Švýcarsku. Nicméně je tu i oficiální stellplatz, mezi lanovkou a městem po pravé straně u hřiště. Chtěli jsme se co nejvíc přiblížit, tak nás čekala cesta asi 350km k Wolfgangsee v Solné komoře. Tady bych asi doporučil vesnici Schwand. Kempů mraky, přímo u jezera, které je ale v dubnu fakt studené, kompletní vybavení. Za zmínku stojí restaurace Gamsjaga u hlavní silnice, zvlášť jestli si potrpíte na rybky. No a ráno už směr Čechy. Prostě plnohodnotně strávené velikonoční svátky. Zajímavostí na závěr bych našel tisíc, ale nejvíc se mi asi líbí ta, že Rakousko-Uhersko po dobu pobytu Karla Havlíčka v Brixenu vydávalo na jeho režii asi 500 říšských zlatých, což byl plat vyššího státního úředníka. Tak neváhejte a všechno si vyzkoušejte sami.
