Tohle je výlet, který vám vzhledem k cestě zabere spíše více dní, takže není úplně vhodný na víkend. Nám se to tak tak povedlo za Velikonoce. Vyráželi jsme tedy už ve čtvrtek odpoledne. Z Prahy po dálnici D7 až mě celkem překvapilo, kam až se s ní dá dojet a že přejezd Krušných hor je vlastně v pohodě. Víceméně za soumraku a za tmy jsme se u Chemnitz napojili na dálnici a pokračovali na Jenu a Erfurt. Za Erfurtem jsme přespali na parkovišti u benzínky asi 30 kilometrů od Eisenachu. Dlouho jsem koumal, jestli nenajít nějaký stellplatz. Asi jsem měl strach, že nás někdo vyhodí, ale nakonec co dělat, když už jste unavený, přece nepojedete dál. Ráno rychlá snídaně a směr Amsterdam. Místo v kempu v Amsterdamu si prosím určitě zamluvte hodně dopředu. Jeden kemp je přes vodu u centrálního nádraží a ten byl měsíc před cestou beznadějně plný. Sehnali jsme místo v kempu u Haarlemu, asi sedm kilometrů od centra, ale abych nepředbíhal. Od Eisenachu jsme pokračovali na Kassel. Kus musíte po okresce, ale zase překročíte místo, kde v minulosti vedla železná opona. U Kasselu už zase dálnice směr Arnhem (ten už je v Holandsku). Hranici překračujete po okresce. Tady nás čekalo první překvapení. Je to prakticky jeden pruh, kde se s protijedoucími auty míjíte na úkor cyklostezky, která je po obou stranách. Za odměnu jedete ale krásnejma vesničkama. Nebojte, hned se napojíte na dálnici. Ty jsou v Holandsku bez poplatku a moc krajiny z nich nevidíte. Ale zase v Nizozemí se všechno blízko, takže na dálnici moc času nestrávíte.Tak už jen okruh okolo Amsterdamu a do kempu. Honosné jméno Amsterdam city camp tomu moc neodpovídá, ale kemp je vybaven vším, co potřebujete (voda, šedá voda, chemické WC, elektřina a voda u stání). Recepce a sociální zařízení v rekonstrukci, ale vlastně odpovídající tomu, že Amsterdam je velmi free místo. Ještě ten den jsme vyrazili na procházku městem. Jak jsem psal, kemp je sedm kilometrů od centra, tak se vyplatí půjčit si kolo. My jsme zvolili sdílená kola přes aplikaci Donkey republic. Dojedete k Central station (hlavní nádraží) a odtud už pěšky. Před vámi je Damrak, no něco jako náš Václavák. Tak jo, musíte ho projít. Na konci malé náměstíčko a obeliskem. Za sloupem už se ale dostáváte do úzkých uliček Red light districtu. Ten kačdopádně stojí za to vidět. Je to totiž pro mě esence svobody. Všude vůně marihuany, ale nijak obtěžující. Prodejné dávky ve výlohách, krámky s marihuanou či houbičkami. Nikde bezdomovci, všichni čistí, usměvaví. Posedět můžete v kavárničkách, coffeeshopech i hospodách. Možná vás to překvapí, ale v hospodách se vám asi bude líbit nejmíň. No a plni zážitků zpět do obytňáku. Možná ještě pár rad. Tak zaprvé nefoťte, nemají to rádi. Čtvrť projděte celou a udělejte si obrázek. Určitě nenaskakujte na první krámek nebo hospůdku. Lepší než v restauraci, ochutnávejte jídlo ve streetfoodech. Nebojte se na cokoliv zeptat. Další den jsme měli v plánu Rijksmuseum a přesun. Protože pršelo, chtěi jsme zůstat ještě den, ale naše místo už bylo zabrané pro další. Stejně jako asi všude, na všechny plánované atrakce kupujte lístky už doma. Ať se jedná o muzea, exkurze na lodi a i ty kempy. V Rijksmuseum najdete průřez výtvarným uměním od středověku až po modernu. Sami si najdete, co se vám bude líbit, ale „must see“ je Noční hlídka, Van Goghův autoportrét, Vermeer a sbírka delftského porcelánu. Asi kilometr od muzea je Albert Cuyp market. Je to vlastně takovej blešák. Podobný najdete i na Waterloo plein. Stojí za to vidět a ochutnat surinamskou kuchyni nebo extrémně nazdobené wafle. Pak zpátky k autu a vyrazili jsme k moři. Cestou ještě navštívit Kinderdijk. Soustava větrných mlýnů jak z obrázku. Můžete k nim dojít nebo zkusit plavbu po kanálu. Pozor cestou se musíte nalodit na krátký přívoz asi za sedm euro. Na pobřeží Severního moře je sice spoustu kempů, ale pokud nebudete rezervovat dopředu, budete mít smůlu. Kempy jsou nadstandardně vybaveny a představují opravdu top v tomhle segmentu. Ráno procházka přes duny k moři. Záleží na tom, kdy pojedete, o Velikonocích to na koupačku nebylo. Protože je přece jen Holandsko daleko, pomalu jsme mysleli na návrat. Chtěli jsme už poslední noc trávit v Německu, takže před námi byla cesta přes Belgii okolo 500km. Říkal jsem si, že sneseme ještě jednu zastávku, ale kde? Věděl jsem, že Belgie je známá svojí pivní kulturou a jedni z producentů jsou trapističtí mniši. Úplnou náhodou asi dvacet kilometrů od dálnice byla vesnice Leffe, de se právě jedno takové pivo v klášteře vařilo. A hned byl plán na světě. Bohužel, opatství bylo zrovna zavřené, ale čas na procházku byl. Tak jsme se vydali pěšky do městečka Dinant, o kterém jsme vůbec nic nevěděli. Jaké bylo překvapení, když jsme zjistili, že to je rodné město vynálezce saxofonu, že mají obrovský kostel a citadelu s centrem spojenou lanovkou. Zpátky k autu pěknou procházkou podle řeky Meuse. Ještě tady jsme e-mailem rezervovali místo ke spaní u řeky Mosely u vinaře ve vesnici Palzem. Stellplatz vybaven přípojkou elektřiny, toaletou. Vodu ale nevylejete a toaletu taky ne. Škoda. Ale za to posezení na vinici nad řekou nebo nákup vína od vinaře to stálo. No a další den už domů. Je to sice štreka, okolo sedmi set kilometrů, jenže po dvaceti kilometrech najedete na dálnici a navigace vám ukáže další bod české hranice. Takže vlastně pohoda. A obvyklá perlička na závěr. Obrazů nočních hlídek, civilní městské stráže, je spousta. Všude ale pánové sedí a pózují. Jen na obrazu od Rembrandta je zachycena akce a pohyb.
