Pokud náhodou čtete naše blogy, kde se snažíme přiblížit vám, jaké je cestování v obytňáku, jistě jste si všimli, že mino cestování jako takové nás baví i zimní sporty nebo víno a místní speciality. Málokterá země je na objevování chuťových zázraků lepší než Itálie. Třeba už víte jaké víno je v Jižním Tyrolsku nebo hovězí maso z Toskánska. A právě někde uprostřed mezi oběma můžete udělat několikadenní odbočku. Na Sardinii.
Nejprve je třeba poctivě připustit, že cesta na Sardinii vyžaduje trochu víc plánování, než jen sednout do auta a jet. Na první výzvu narazíte hned, když si položíte otázku: „Jak se sakra dostanu na ostrov s obytňákem?“ Tak odpověď je samozřejmě jednoduchá. Lodí. A teď přijde to plánování. Lodní lístky na trajekt se pohybují v cenách od 300 do 1000 euro na vůz a čtyři dospělé. Proměnných je několik. Místo vyplutí, sezona, denní doba, místo přistání, lodní společnost. Úplně nejjednodušší je navštívit internet, například stránky www.trajekty.com. Je to česká mutace celoevropského vyhledávače, rezervovače a prodejce. Procházením jsem strávil klidně den. Takže to pak není vůbec od věci rezervovat si obytňák třeba s půlročním předstihem. Pak si teda musíte vybrat, kam chcete jet. Jelikož naše zastávka na Sardinii byla naplánovaná uprostřed celoapeninského výletu, tak jsme jí prostě strčili mezi Toskánsko a Řím. Tím se nám taky trochu zúžil výběr přístavů na Sardinii. Chtěli jsme se totiž orientovat na sever ostrova. Vyplout tedy můžete z Livorna, Piombina nebo Cittavecchia. Janov se mi zdá už hodně daleko. Samozřejmě můžete se taky přesunout z Korsiky, ale to už vám neporadím. Livorno a Piombino jsou větší a je samozřejmě taky větší výběr společností. Na severu Sardinie můžete přistát v Olbii (velká), Porto Torres (menší a na západě) nebo Golfo Aranci (malý, ale levný). Další už si nevzpomenu. Délka cesty je podle trasy variabilní, někdy může trvat i patnáct hodin, čehož můžete využit k prospání. My jsme dorazili do Olbie po třetí hodině a hned se vydali na cestu vnitrozemím na západ. Jakmile vystoupáte nad Olbii, táhnou se podél cesty vinice až kam oko dohlédne. Mimo to si taky všimněte do půlky oholenejch stromů. Některý jsou rudý, některý už hnědnou…. Odpověď se dozvíte po pár kilometrech. Všude totiž jsou naskládaný kůry, suší se na slunci a pak se z nich dělá….? Ano, korek. Další část je hodně kopečkovitá a zarostlá neprostupnou vegetací. Taky třeba říct, že nepojedete po nějaký čtyřproudovce. Přesto, že je značená jako strada statale tak je to normální okreska. Po cca 60 kilometrech se pomalu blížíte do cíle, který leží v oblasti Valledoria. My jsme dorazili v pozdním odpoledne do International Campring Valedoria, který nabízí úplně všechno, co potřebujete, včetně bazénu. Moře ale máte asi 300 metrů od kempu. Co mě strašně příjemně překvapilo bylo hladké, rovné a skalnaté dno. Díky němu je moře průzračný až na dno i u bójky. Celý druhý den tedy válečka u moře a chytání bronzu.
Já ale úplně zapomněl na to víno. V rámci přípravy a mezi objednáváním trajektu jsem lehce nastudoval vinou kulturu na Sardinii. Když někam jedu, tak si rád dopřeju něco místního. Tady připadají v úvahu dvě odrůdy. Bílé Vermentino a červené Cannonau. A neuvěříte jaké jsme měli štěstí. Jedno za tří nejlepších vinařství podle Tripadvisoru bylo asi 3 kilometry u vesničky Mudizza. Jmenuje se Cantina Ligios a zjistili jsme, že dělají degustace (za 40 euro) a můžete na vinici zaparkovat obytňák a rovnou přespat. Paní Carmella je strašně úžasná a o svém víně dokáže hovořit s opravdovou láskou. K degustaci patří i pohoštění, tak jsme nebyli ani o hladu. Sýr pecorino, prosciutto, klobáska. Samozřejmě si můžete i nakoupit. Na závěr doporučuji ochutnat i jejich grappu, které tady říkají abbardente z odrůdy vermentino.
Ráno jsme se rozloučili a vyrazili o dům dál. Přes středověké Castelsardo, kde stojí za to navštívit hrad a podhradí s roztomilými uličkami. Zaparkujete na veřejném parkovišti s výhledem na hrad i záliv. Další zastávkou bylo město Alghero s romantickými uličkami, kavárničkami a restauracemi, kde si na své přijdou zejména milovníci ryb a mořských plodů. Určitě si všimněte i všudepřítomného katalánského vlivu. Pokud budete chtít, navštivte kostel sv. Františka s klášterem a zvonicí, ze které je rozhled na celé město i moře. Pak už se jen ubytovat v kempu Laguna Blu u vesnice Fertilia a ještě odpolední koupačka v moři nebo obřím akvaparku.
V našem itineráři chyběla ještě nějaká sardínská přírodní památka….. a kousek je Neptunova jeskyně. Jeskyně ve skalnatém útesu, kde průhledné moře na skalnatých stěnách dělá magické obrazce. Tady pozor. Prohlídka se koná každou hodinu a velmi doporučuji zařídit si lístky online. No ale stejně jste se chtěli na cestu řádně připavit. Auto necháte podél cesty ke vstupu. U pokladen se bezpečně otočíte na kruháči a kdybyste přeci jen místo nenašli, o kus zpět vede paralelní strada panoramica, kde je celkem slušné podélné parkoviště. No a to máte kousek po poledni a je třeba chytit odpolední trajekt na pevninu. A perlička na závěr nesmí chybět. Odrůda Cannonau je 4000 let stará…. Ptal jsem se dvakrát.
